Smutny tema - utraceni psa ale tajne

určitě se nejedná o týrání a mám pejska má 13 a už ted se o něj bojím,ale jak už se tu psalo nepodnikat nic na vlastní pěst ..

jasně že je to tyraní a nepotřebuju k tomu ani nějaký zakoník vím to ale když si někdo myslí že to není tyraní jeho problem ale chudák zvíře je mi jej lítostejně jako mého psa ted když sem ho nechala se dva dny trapit

jasně není to rozhodně nic protizakoného teda myslím ale jesi je pejsek opravdu v tak hrozném stavu i na pouhý pohled okem tak určítě je to svým zpusobem tyraní

já kdybych byla jeho matka a on šel k veterináři ho utratit asi bych mu to hodně vyčíta...je to strašně složité a musí si to vyřešit v rodině...

a ja kdybych byla jeho matka tak i protijeho vulí bych toho pejska utratit nechala a ne abych ho ještě trapila teda pokud pejsek není nemocný a muže se normalně pohybovat není co řešit pejsek nnepotřebuje utratu ale pokud očividně je nemocný špatně se mu vstava a kdoví co ještě i jeho maka by měla usoudit že je lepší utrata jak jsme měli psa tak se mi lépe dívalo na prazdné místo po něm než na jeho smutnou němou tvař jak naráží do zdi a jak sotva plete nohama bylo mi ho tak líto ale nechtěla sem ho nechat utratit a ani nikam jít chtěla sem být s ním tatka mi pak řekl že ho de vyvenčit ja mu dala pusu a řekla at je opatrný a po pul hodině se tatka vratil nemate představu jak sem vyvaděla měla sem ho od svých dvou let takže sem na něj byla zvykla a byl to strašný pocit když jsem přišla domu a nikdo neskákal u dveří jak střešný bylo to podobné jako když mi zemřel první piskomil ale hoo hodně horší byl to muj nejlepší kamarad pak sem pochopila že i to nejlepší kamaradství mezi lidmmi zkončí tak musí zkončit i i člověka a psa asi dvě noci sem nespala a přemýšlela nad tím co sem pro něj mohla ještě udělat než odjel a celou noc sem brečela potom mi to moje kamarádka vysvětlovala a ja ji poslechla přetala sem na něj myslet a po čaase se to zpravilo nezapoměla sem na něj jen sem kvuli němu už nebrečela jenom poslední 2 dny trpěl kvuli mě a to mě nejvíce trápí že kdyby nebylo mě mohl umřít bez velkých bolestí před tím a bez epileptického zachvatu u ktereho mě malem chudák kous jak ja sem se ho lekla zakousnul se ale do nhy od sedačky a ja sem byla doma sama seděla sem na sedačce a mluvila na něj pak sem rychle volala mamce a ona mi řekla že mam jít do pokojíku za chvíli sem slyšela smutné knučení a zase sem viděla jeho smutnou tvař naposledy sem mu řekla at vyskočí zamnou na sedačku a ani to mu nešlo musela sem mu pomoct aby vubec vylezl pak ani mamka na to nic nenamítala i když nesnašela když seděl na sedačce.

Je ale jasné že pro lidi dokud na to nepřijde je strašné se rozhodnout ale když to někdo uděla za něj vyvztekase a pokud má zdravý rozum tak to pochopí a te kamarádce pes zemřel o měsíc později byl o dva roky starší než naš ale nebrečela o něj hnet jak viděla že se mu težko vzztáva a že sotva chodí jeli za zvělorékařem tem mu chtěl udělat léčbu ale kamoža chtěla utratu že ho nechce trapit a ani slzu neuronila a dovětčili jmi to i její rodiče že clou noc s ní byli ale ani ve snu nic věděla že pro svého kamarada udělala to nejlepší co šlo