Korela

Ptačí neštovice je nakažlivá virová choroba, charakterizovaná tvorbou specifických změn na kůži a na sliznicích. Rozlišujeme neštovice kožní a neštovice slizniční.

Příznaky
Kozní, epiteliomatózní forma:
se vyskytuje u holubů, krůt a kanárů, vzácněji u slepic. Je charakterizována tvorbou uzlíků, které začínají na neopeřených částech těla, tj. na hřebenu, lalocích, ušních boltcích, víčkách, kořeni zobáku, v ústních koutcích, v okolí kloaky, na běhácích a u mladých zvířat i na zobácích. V pozdějších stádiích se mohou vzácně objevovat i pod křídly, na krku a na hrudníku.
Uzlíky vznikají jako malá krupicová ložiska, zpočátku načervenalá nebo žlutošedá a prominující na povrch kůže. Hustě vedle sebe uložené uzlíky se zvětšují, čímž splývají v souvislý, drsný, šedý nebo hnědý útvar. Uzlíky nevznikají najednou, nýbrž postupně, často s dlouhým časovým odstupem. Celkový zdravotní stav není při kožní chorobě porušený, nedosahují-li vyrážky na kůži značného rozsahu.
Slizniční, difteroidní forma:
začíná obvykle rýmou, která může být u mladých zvířat nebo při slabě virulentních kmenech, jediným příznakem onemocnění. Typické změny na sliznicích začínají jako okrouhlé, ohraničené, mírně vyvýšené šedožluté skvrny, které rychle rostou a splývají v povlaky (blány), vytváří se přitom žlutá, sýrovitá nekrotická hmota. Někdy je sliznice tmavočervená a až později se objevuje pomalu hrubnoucí povlak, ze kterého se nekrózou hrubších částí sliznice vytvoří difteriodní blána. Tato blána lpí pevně na podložce a po jejím odstranění se objevuje lehce krvácející tmavočervený defekt s granulační tkání. Difteriodní blána se postupem doby stává drobivou, hrubne a tvoří se v ní trhliny. Účinkem kontaminující mikroflory často vrůstá hluboko do sliznice a po jejím odloupnutí se poměrně rychle vytvářejí na granulační tkáni nové difteriodní povlaky. Okolní tkáň edémovitě opuchává. Difteroidní změny velmi často přecházejí i na oči i do podočnicových dutin. Při zasažení pooočnicových dutin se hromadí hlenohnisavý exudát, který vytlačuje oční kouli a deformuje horní patro. Rozšíření na nosní dutinu vyvolává rýmu, při níž vytéká z nosních otvorů mukopurolentní exudát ztěžující dýchání a vyvolávající při vdechování a vydechování sípavé a chraplavé zvuky. V okolí nosních otvorů zasychá v příškvary.
Léčba
Jak u většiny virových onemocnění specifická léčba chybí. Při terapii tedy likvidujeme případnou sekundární bakteriální flóru antibiotiky (amoxicilin + klavolunát, spiramycin, metronidazol) a tím umožňuje organismu rychlejší vypořádání se s virem. Dobrou léčebnou metodou je doplnění antibiotické clony topickým použitím jodových preparátů (5-10 % povidou iodid), či specialitou Lotagen ( 4% roztok).