Je mi 26 a nemam zadny mateřsky pud. Deti se mi nelibi, když vidim svatbu tak se mi uzkosti rozbusí srdce a asi je mi jich i líto, když se dozvim že naka kamaradka je těhotna, je mi taktež ne uplně dobře. Nevim čim to je... mam 3 roky přitele s kterym si rozumim ale myslim že on v posledni dobe tak nejak zacina planovat rodinu... nevim jak mu naznacit ze nic takoveho ode mne (alespon zatim) nemuze cekat, protože jen ta myslenka ve me vyvola vzdy uzkost. Když si ale řeknu"vždyt vlastne dite mit nemusis a svatbu take ne"hned je mi lépe a jsem zase veselá. Mam psa, se kterým travím hodne casu a zbytek casu venuji jinym konickum. Jsem rada ve společnosti ale 3-4x do mesice je až až. zbytek času travim se psem nebo sama, popřípade s přtelem. Představa že si vytvořim tvora, který na mě bude zavislý a budu s ním ve dne v noci 18 let...me děsí. Myslíte že mám počkat par roku, že ten pud třeba přijde? nebo mam vyhledat psychologa? Znate nekoho kdo nema deti a je stastny?
Madam, smekám před Vámi, protože tohle si dovede přiznat málokterá žena. Většinou podléhají klamnému přesvědčení, že když jsou ženy, tak musí mít dítě. Ale pak těch opuštěnejch a nevychovanejch chudáků nemilujících matek...
Je to věcí doby a současného názoru... Celkem chápu názor na budoucnost s řvoucími potomky... V šestadvaceti je ten pohled jinej... Snad bych se jen zamyslel nad tím, co bude se mnou, až budu nějak po sezoně... Děvče zlatý, nechte to dozrát jak beďara... Až budete mít tak okolo těch, řekněme, třiatřicíti, stavte se tu znova. A já s vámi rád zabřednu do hovoru... Zachovejte paniku a žijte si, dokud to jde...
Ahoj, tak dneska jsem se odhodlala pritelovi rict ze deti zatim fakt nechci. No tak rek ze teda pockame rok, maximalne dva...tak ho v tom necham a uvidim, treba zmenim nazor.Anebo až bude mit dite sestra(chysta se na to už budeme si to pujcovat a třeba zmeni nazor on...zjistí že není nad to se v noci pěkně vyspat a myslim že ani on neni typ, ktery je zvykly na neustalou přitomnost řvoucího neposedneho šputna.
Myslim si ale ze ziju takovym zivotem (a asi nejsem uplne normalni) ze pro me deti opravdu nejsou. Navic mam obcas trochu divne stavy (2x do roka zhruba) a vim ze v tomto stavu nejsem schopna se postarat ani sama o sebe (je mi vsechno jedno, jsem schopna nabourat auto, nebo dat vypoved v praci, protoze ten den nejsem v tom stavu schopna vstat z postele) natoz o dite. Mam strach ze bych ho pak treba zanedbala a neco by se mu stalo...to bych si asi dosmrti neodpustila...
Jinak vím, že dite je nadoživoti ale od 18 se o sebe stara samo (pokud je budu jednou mit tak od 18 at se staraji) takže pak je človek už vicemene zase svobodny
sam*
Z reakce Tvého přítele lze usuzovat, že zřejmě děti chtít bude. Pokud budeš tento problém pouze oddalovat, může se stát, že Ti přítel za dva tři roky vyčte že s tebou zbytečně marnil čas. Žadné drama bych v tom ale neviděl. Domnívám se že chlapů kteří nestojí o potomky je docela hodně, takže by neměl být problém vyrazit se svým psem na lov a nějakýho si uštvat.
Nechápu k čemu by ti byl psycholog. Jestli si připadáš divná, tak Tě musím ujistit že to tak není. Každý má právo se svobodně rozhodnout, jak bude žít. Pokud podlehneš tlaku okolí (který si dovedu představit) tak už to potom nebude rozhodnutí Tvoje, a bude tě to mrzet hezky dlouho.
Myslím ,že pokud si pevně rozhodnutá ,že děti skutečně nechceš tak je prostě nechceš. Znám lidi co děti nechtějí a nemají a jejim třeba již 40let Znám jednu paní co děti nemá a jednou mi řekla ,že toho někdy litovala ,žedítě nikdy neměla ,ale zase ,že má svuj život a její tak dobře Tohle je složité pak si mladá sousedka měla dítě až v 41letech takže máš relativně času dost se ještě řádně rozmyslet. Přeji hodně štěstí
JARKAD- U mě to zase bylo obráceně já po nich toužila tolik jsem vytrpěla po nemocnici.Kyž jsem nemohla mit děti muže matka nas rozvedlaMusíš si to hodně rozmyslet miti či nemiti děti. Já jsem bojovala musela na operaci, ale dočkala jsem se v 33 letech nelituji toho mám jediného syna jsem na něj velice hrdá.SO.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.
.
Musíš si to hodně rozmyslet miti či nemiti děti. Já jsem bojovala musela na operaci, ale dočkala jsem se v 33 letech nelituji toho mám jediného syna jsem na něj velice hrdá