Má přejít do dyslektické třídy?

Myslím, že máte velké štěstí, že tam taková třída ve vašem okolí je, synovi to ohromně usnadní učení. Není to žádná pomocná škola, ale speciálními metodami pomocí dělících okének na čtení, barevných slabik, kostek s pismeny ap. se tam vyučuje, nikdo na něj nebude spěchat a neurotizovat ho neúspěchem, nebude nabírat žádný mindrák, nebojte se. Navíc je tam omezený počet žáků, kterým se učitelka může věnovat dle jejich potřeb, což je pro syna obrovské plus. Představte si, že nyní na některých předmětech sedí ve třídě a neví, o co jde, nestíhá, jen se děsí, kdy ho zase vyvolají a děti se mu budou smát. Je to velká šance mu zpříjemnit a usnadnit učení, aniž byste něco riskovali. Ostatně nejlepší rozptýlení vašich obav bude, když si do třídy zajdete na návštěvu do vyučovací hodiny, pokud vám to umožní.

Uvídíte, jak jeho nervový systém vyzraje a porucha se upraví, jestli pak bude pokračovat v učení v této třídě, nebo se vrátí zpět. I doma budete muset víc pracovat, aby se jeho porucha kompenzovala, ale už v tom nebude žádný stres, osvojíte si metody, jak mu pomoci a nebude vás nervovat to, jak se mu nedaří, vize, co z něho v budoucím životě bude a toto se pak přenáší na dítě, kdy rodič ze stresu z toho, jak to dítěti nejde, začne řvát, vyhrožovat mu ap.

V pedagogickém knihkupectví si můžete rovněž zakoupit cvičení pro dyslektiky, pomocí kterých s ním můžete procvičovat slabikování, levo-pravou orientaci a jiné potíže, co tyto děti obvykle mají, a to formou příjemné hry.

Ahoj Mirku,

mám 3 děti, z toho 2 kluci ve věku 11 a 20 let jsou tzv. mimořádně nadaní, ale jeden je dysgrafik a druhý k tomu ještě i dyslektik a dysortografik, dost těžký případ to byl . Těm dětem se říká "dvakrát výjimečné" a obecně ve škole velmi trpí.

Domnívám se, že je důležité, aby byly poruchy učení těchto dětí školou skutečně respektovány. Dokud synovi dávali z diktátů pětky, protože nestíhal rozmýšlet, co má vlastně napsat, nijak ho to nemotivovalo k učení. Ve chvíli, kdy jsem si pro něj vydupala doplňovačky, měl šanci na mnohem lepší známky a tím i motivaci se ten pravopis skutečně učit.

Ovšem právě s tím u nás byl ze strany školy vždy velký problém. Také strašně vyváděli, že kluci píší tiskacím místo psacím. Starší syn má ale dnes obtíže plně kompenzované, umí gramatiku a z češtiny maturoval za jedna. Kdybych mu ty úlevy nevydupala, nikdy by se gramatiku nenaučil. Já jsem tehdy řešila podobný problém - ovšem ne to, jestli do dyslektické třídy, ty u nás nebyly, ale zvažovala jsem jinou školu, kde by mu více vycházeli vstříc, ale nakonec jsem ho tam nedala, právě proto, že on sám nechtěl. Boj s učitelkami byl ale vyčerpávající a takovou koncentraci veledůležitých hysterek na m2 jsem jinde nezaznamenala.

Držím Vám velmi palce, syna hodně motivujte pochvalou, hledejte tna všem o, co se mu daří, rozvíjejte jeho nadání různými kroužky a povzbuzováním v jeho zájmech a jednou bude všechno naprosto v pohodě, uvidíte.

Vím o jedné paní doktorce z Masarykovy univerzity v Brně, která dělá výzkum nadaných dětí s poruchou učení, mohli byste ji zkusit kontaktovat, možná ještě hledá vhodné jedince pro výzkum, který má v budoucnu takovým dětem pomoci, zároveň je velmi milá a ochotná a dobře nám v různých záležitostech okolo toho poradila.

Tak nevím kamarádka je DYsgrafik na ZŠ hrůza-žádné spec.třídy nebyly, vystudovala VŠ, učí na speciální škole právě ty DYS...a pokud vím tak ,mnoho jejich žáků má nebo studuje VŠ. Děti se tu naučí mnohem víc než v tzv. normální třídě a hlavně se naučí používat spoustu pomůcek které jsou dnes dostupné a usnadní jim život.

ahoj, jsem speciální pedagog - určitě bych vám doporučovala syna přeředit do dyslektické třídy = pokud funguje tak, jak by měla bude to pro vašeho syna přínos- méně dětí, individuální přístup, speciálně-pedagogická péče. Vždycky máte možnost, v případě, že buď synovi nevyhovuje pobyt ve speciální třídě nebo již nepotřebuje zařazení, lze ho přeřadit do běžné třídy s individuálním plánem.

Bez urážky: není "dyslaxie" dědičná?

Osobně bych ho dal do té spec. třídy a popřípadě se může vrátit.

No, rozhodnout se musíte sami a já bych se asi zajímala hlavně o to, jak to ve té dys... třídě vypadá a jestli tam syn chce přejít (přeci jenom už ve svojí třídě má kamarády, některé děti snáší přestupy těžko, jiné lehce...). Taky bych se samozřejmě zajímala, nakolik budou v jeho třídě respektovat při výuce papír z PPP.

Jinak kdysi dávno, ještě za komunistů, kdy dys-poruchy nebývaly na školách brány moc vážně, můj bratr taky přešel do speciální třídy (byl dyslektik a dysgrafik), rodiče s ním kvůli tomu dojížděli, ač jsme jinak měli školu u nosu. Byl to pro něj velký rozdíl, na základce byl "za blbečka", ale ve speciální třídě ne. A ne, že by tam byly celkově hloupější děti a on mezi nimi vynikal, to ne. Učili se normální běžné učivo, akorát výuka a zkoušení bylo uzpůsobeno dys-poruchám. Potom šel na učňák a z něj udělal rozdílovky na střední školu.

Souhlasím - prvně bych požádala o možnost navštívit dyslektickou třídu a pokud bude vyhovovat vašim představám, tak bych tam syna přesunula. Ušetříte si tím spoustu starostí a synovi spoustu problémů. I když bude mít ve své třídě individuál, učitelka na něj nikdy nebude mít tolik času. Také spolužáci s tím mohou mít problémy - proč on nemusí diktát psát a jenom doplňuje, proč má víc chyb a lepší známku, atd.

Dlouhá léta jsem učila na základní škole se zaměřením na matematiku a mohu vám říct, že dyslektiků bylo v každém ročníku tak 1 třetina. Všichni absolvovali s výtečným prospěchem a v jazycích měli úlevu až o dva stupně. Stále své žáky sleduji a téměř všichni mají po vysoké škole, kterou absolvovali bez problému. Samozřejmě se jedná o technické školy.Protože je váš chlapec ještě malý a na speciální školy má čas, dejte jej do dyslektické třídy, ale pozor! Velmi často se stává, že učitelé ze zoufalství řeší žáky nepřizpůsoblivé tím, že se je snaží dát i do těchto tříd, aby měi pokoj. Co si budeme hrát na lidumily, jsou to většinou cikáni. Zajděte si tam, prohledněte si složení této třídy a promluvte otevřeně s učitelkou.V dyslektických třídách mají dobře vzdělané učitelky, provádějí s nimi i různé cviky na posílení, např. dechová cvičení a při tom množštví se jim mohou věnovat. Malé děti jsou kruté a nechápou, že dyslexie je normální a opravdu překonatelná jinými význačnými vlastnostmi.Pokud je chlapec ve své třídě nešťastný, bude ve třídě, kde se mu neposmívají rád a ponechávání v původní třídě mu může způsobit psychické problémy. Že tam má kamarády? Takové malé děti si najdou přátelé velmi snadno a brzy a děcko bude spokojené.Mimochodem taky mám kamarádku, která je dyslektik jak prase)V dětství ji chtěli dát do zvláštní, dyslektické třídy nebyly, ale naučila se číst celá slova, protože slabikovat ani náhodou . Dnes je předsedkyni soudu a je skvělá. nebojte se. Hanasla

Všechna Dys jsou dnes naprosto normální a dětem moc pomůže když jsou ve třídě k tomu určené.neváhala bych ale jen pokud chce i syn.

To moc nepomůže.