Nejste přihlášen/a.
V poslední době se stále častěji setkávám s názorem, dokonce s definicí, že vlastní sourozenci mají alespoň jednoho z rodičů společného. A nevlastní sourozenci jsou děti, jejichž rodiče spolu žijí, ale děti se jim narodily v předchozích vztazích.
Můj dědeček ovdověl. Měl šest dětí, znovu se oženil. Babička (světice, která přijala šest dětí) mu pak porodila další dvě. Po celé roky od mládí se u nás tradovalo, že tatínek měl šest nevlastních starších bratrů a sester a mladší vlastní sestru. Podobně o vlastních a nevlastních sourozencích mluvívali i někteří mí kamarádi a spolužáci, jejichž rodiče se třeba rozvedli, znovu uzavřeli sňatek a měli další děti. O plnorodých a polorodých sourozencích jsem se dočetla teprve nedávno.
Současný výklad rodinných vztahů je mi cizí, zdá se mi, že je zcela popřen základ slova rod, ale nic nenadělám, smířím se s tím. Jen mě zajímá, kdy se za vlastní sourozence začaly považovat i děti, které nemají oba rodiče společné a za nevlastní sourozence úplně cizí lidé, klidně Španěl a Japonec.
Já osobně si myslím, že to pojetí stále přetrvává. Pro mě byli vždy nevlastní sourozenci ti, kdo měli jen jednoho společného rodiče. Na tu odlišnost jsem přišla až při studiu angličtiny, kde step-brother a step-sister označuje sestru nebo bratra, se kterým člověk nemá společného rodiče. Pokud tam společný rodič je, je to half-brother a half-sister. Pak jsem se ale dopátrala toho, že v našem právním řádu je jako vlastní označen i sourozec, který má jednoho spol. rodiče - pro mě tehdy překvapení. A pointa nakonec: Kdykoliv nějakému studentovi vysvětluji rozdíl mezi step- a half-, diví se, že "nevlastní je přece i když má jednoho společného rodiče, ne?!"
Vlastní sourozenci mají aespoň jednoho rodiče společného. Nevlastní sourozenci jsou děti manželů z jejich předchozích vztahů. Tedy společné soužití rodičů mimo manželství nestačí!
"kdy se za vlastní sourozence začaly považovat i děti, které nemají oba rodiče společné a za nevlastní sourozence úplně cizí lidé, klidně Španěl a Japonec"
Tento výklad je blábol a nevím, kde jste k němu přišel. Rovněž příslušné platné právní předpisy nic takového neznají.
@bimbam: Ano, je to tvoje otázka. Ovšem v té otázce je, kdy se za vlastní sourozence začaly považovat ... A ten blábol, který mám na mysli, jsi nevymyslela ty, ale ptáš se kdy k tomu došlo. Tedy jsem se tě nechtěl dotknout, jen došlo trochu k nedorozumění.
@ivzez: S těmi národnostmi máš pochopitelně pravdu, vím to, ale neměl jsem zapotřebí to pitvat. V tvém následujícím příspěvku pak jen trochu jinými slovy potvrzuješ přesně to, co já jsem napsal shora.
Já si pamatuji i z dřívějška, že nevlastními sourozenci byly ty děti, které si jejich rodiče přivedli do nově vzniklé rodiny → neměly společného ani jednoho rodiče. Muselo ale jít o manželství, pokud lidé tzv. "žili na hromádce", o sourozencích se nemluvilo.
A i tehdy řada lidí vlastní polorodé (mají společného otce nebo matku) sourozence nesprávně považovala za nevlastní. Možná se to plete proto, že pro partnery bylo/je vyženěné/vyvdané dítě nevlastní...
Mně to přijde logické, jak by mohly být nevlastní sourozenci, kteří mají alespoň jednoho společného rodiče?
Reakce na připomenutí Bim, 17. IX. 2018 v 11.41:
Nevím, kdy se mělo něco změnit, já si to od mala pamatuji tak, jak je to dnes. (=Nevím o žádné změně.)
Vy se ptáte, jak by mohly být nevlastní sourozenci... Já jsem se ve svých úvahách zasekla už u prostého slova sourozenci. Jak mohou být sourozenci, byt nevlastní, když nemají ani jednoho společného rodiče? Pro ně přece nemá význam ani část slova sou, ani roz (rod). A co když se partneři zase rozvedou? To pak děti o ty sourozence přijdou?
Ale odpově´d na hlavní otázku od Vás dostávám. A protože si myslím, že jsme si tak nějak generačně blízko, tak už i vím, kdy přibližně se to začalo vžívat. Otázku jsem položila ze zvědavosti, nehodlám proti ničemu a nikomu brojit.
Měla jsem kamarádku, jejíž rodina vznikla sňatkem dvou ovdovělých lidí. Oba si kvůli dětem nechali svá příjmení, nechtěli se dohadovat s úřady (stejně není jisté, jestli by změnu příjmení dítěte úřady povolily). Byla jsem zvědavá, proč se kamarádčina sestra jmenuje jinak, tak mi to vysvětlila. Později jsem se s tím setkala víkrát, i "oficiálně". Jen nevím, jak tehdy přesně zněl zákon → jen vím, že to tak bylo.
Přemýšlím, jestli by se dalo dětem, které přišly do nově založené rodiny, říkat jinak než sourozenci. Manželé z příkladu výše v době, kdy se brali, ještě nevěděli, že další děti už mít nebudou. Ale neumím si představit, že by měli → to by pak některé děti byly sourozenci a co by byly ty starší?
No já bych řekl, že termín "osvojení" nebo "přijetí do rodiny" může znamenat právě toto "vlastnění". Já jsem jediným synem mé tchýně. A musím říct, že se ke mně chová, "jako bych byl její vlastní"
Škatulkování na vlastní a nevlastní má v sobě trochu nenávisti - co myslíte? Není tedy dobré už z principu tuto nenávist zákonem vystrnadit?
Za slovy vlastní a nevlastní jsem v žádném případě nikdy nehledala v prvním případě sympatie a lásku a v druhém případě averzi až nenávist. Ostatně v té naší rodině vždy panovaly a dodnes panují velmi pěkné vzájemné vztahy. Celkem správně jste sice mezi řádky vyčetl podotázku proč?, ale hlavní otázka je kdy?
Nevím,proč tolik vášní?Moje dcera má čtyři děti.Doufám,že nikdo nepochybuje,že jsou sourozenci vlastní.Nepochybují o tom ani oni,mají se také rádi jako vlastní.Z genetického hlediska nemohou mít spolu sexuální kontakty..Z právního hlediska po mámě by dědili stejným dílem.Po manželovi dcery ovšem by dědili jen dva z nich.Po prvním manželovi pak druzí dva.Jen v tom je rozdíl.Moje matka měla dvě děti.Podruhé se vdala a do rodiny přibyly další čtyři.Tady už jsou vztahy rozdílné.Sice jsme se snažili žít spokojeně jako sourozenci,ale byli jsme dva nevlastní a tím se vždy nedařilo vše,jako v kompaktní rodině.Po smrti obou starých manželů se teprve ukázal praktický rozdíl,když šlo o dědictví.
Tady vuidím rozdíly mezi sourozenci vlastními a nevlastními
JABRAKA
Moje babička - tchyně vyrůstala v podobné rodině. Vždycky říkala: Byly jsme tam troje děti.
Narodila se totiž své mamince za svobodna, než došlo ke sňatku s otcem, tragicky zemřel. Pracoval v lese a padl na něj strom. V tom roce 1925 bylo dítě svobodné matky nepředstavitelná ostuda. Parchant. Co je dneska běžné, jako houska na krámě, to bylo považováno za největší hanbu. Proto jí rodiče rychle hledali ženicha, aby se sňatkem "přikryl hřích."
Volba padla na staršího vdovce, který sám vychovával dvě už větší děti. Byla svatba. Z tohoto manželství se potom ještě narodila 1 dcera, takže tam byly 2 jeho děti, její dcera Mařenka a pak jejich společná dcera. I když paní přijala jeho děti vlídně a byla jim dobrou náhradní matkou, otčím už ne. Malá Mařenka vždycky byla jen jeho "nevlastní". Nic nesměla, za vše byla trestána. A ta jejich společná dcerka se potom ve starším dokonce věku Mařence posmívala, že je cizí. Jako by, husa, nevěděla, že maminku měly obě společnou.
Když někde chybí láska rodičů, je to smutné. Tchyně se nakonec vdala, odstěhovala a prožila pěkný a dlouhý život. Dokud měla dobrou pamět a myšlení, dovedla velice hezky vyprávět o všem, co prožívala jako nevlastní. Bylo to smutné povídání. Jaga.
Děkuji všem za zamyšlení. A přeji všem dětem, vlastním, nevlastním i úplně nevlastním sourozencům , aby se jim v rodinách dobře žilo.
Já jen koukám, na co lidi nepřijdou. Jedna známá se tímto tématem kdysi zabývala, takže správné pojetí je, že nevlastní sourozenci jsou ti, kteří mají jednoho společného rodiče. Pokud mají různé rodiče, tak to jsou defacto cizí lidé, ačkoliv jejich matka či otec s matkou či otcem toho druhého žijí. V dnešní době přítelkyní a přítelů, kteří mají děti z různých vztahů a další mají bez toho, aby se vzali, z toho nastává totální zmatek.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.